Změna velikosti písma

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 1 2 3 4 5
Drobečková navigace

Úvod > O obci > Historie obce > Hudcova - Mazova horka

Hudcova - Mazova horka

Turistický popis místa:

Jižně od Světlé pod Ještědem, Vesce a Jiříčkova se vypíná vrch Hudcova (také Mazova) horka. Na vrcholu (569 mm n.m.) výrazného pískovcového kužele zůstal po drobném středověkém strážišti kruhový příkop. Na severovýchodním úpatí byly v 19. století vytesány do skály dvě místnosti s trojicí oken, na vnější skalní stěně je patrná luneta s letopočtem 1873. Tzv. Skalákovna je součástí známého turistického okruhu Cesta Karoliny Světlé, připomínající místa, kde se odehrávaly osudy románových hrdinů. Stala se známou díky povídce Skalák. Je nejlépe přístupná z autobusové zastávky Jiříčkov na trase Liberec-Český Dub, pouze 0,5km po zeleně turistické cestě.

Horka-dnes.jpg

Pohled na Horku od severu (směr Padouchov).

Z historie:

Na vrcholu kopce Horka byly odkryty pozůstatky johanitské fortifikované dřevěné strážní věže ze 14. – 15. století, zvané „vigla“, která nepochybně vizuálně kontrolovala přístupovou cestu na panství přes sedlo Pláně. Na úpatí kopce doloženo 1612 stejnojmenné sídliště, znovu obnovené 1748. Dnešní název Horka uveden v polovině 18. století na tzv. I. Vojenském mapování. Roku 1852 zde rohanský dvorní rada Jan Jansa nechal vztyčit nedochovaný dřevěný kříž, který roku 1857 dal opravit českodubský podnikatel Franz Schmidt a doplnil jej plechovým korpusem Krista. Horku zachytil liberecký grafik Josef Nastoupil (Carlo Naston) ve svém dřevorytu a malíř Petr Dilinger ve svém cyklu leptů Cestou za domovem.  Východně nedaleko Horky na návrší „Pálka“ nalezeno v 80. letech 19. století zřejmě žárové pohřebiště. Jižně od úpatí kopce lokalita „Strážka“ dle místního názvu, doloženo 1757. Jedná se zřejmě o již středověké pojmenování.

Místo tajemné a pověstí opředené:

To se takhle jednou jeden sedlák ze Zábrdí vsadil o svou duši s čertem, že nepostaví za jedinou noc mohutnou zeď od Ještědu až po Bezděz. Pekelník, vědom si své síly čertovské, sázku přijal a dal se hned do práce. Na zádech nosil náklad velkých, těžkých kamenných kvádrů a pilně stavěl zeď. Práce mu šla pěkně od rukou i od kopyta, a tak nad ránem sedlák poznal, že sázku nemůže nad čertem vyhrát. A tak, hezky po česku, čerta ošidil a hlasitě zakokrhal, ihned se k němu přidali kohouti z celého okolí a předčasné kuropění zahnalo čerta zpátky do pekel. Navztekaně odhodil poslední náklad vznikla z něj Hudcova horka a byl pryč. Po jeho noční práci však zůstala mohutná kamenná zeď, tedy Čertova zeď.

Místo zemskou energií vyzařující:

Čedičový vrch se dnes nazývá Mazova horka a hustý novodobý les zde skrývá zbytky slovanského hradiště. Každý, kdo chtěl ze severu obejít Čertovu zeď, musel tudy projít. Kromě strategické polohy, ale mívala Mazova „hůra“ i magickou funkci. Samotná Čertova zeď totiž byla na více místech, hlavně v okolí vesnice Kotel, využívána jako obětní místo. Ležaté čedičové sloupy, ze kterých je stvořena, mají schopnost rozvádět obřadní energii    do okolního hmotného světa. A Mazova „hůra“, chráněná třemi kruhy kamenných valů, mohla působit jako jistý druh „uzemnění“, aby se tato energie, procházející Čertovou zdí, nešířila (nebo naopak rozváděla) dále do krajiny.

Místo inspirující Karolinu Světlou, děj povídky Skalák:

Nikdo nevěděl, jak se rodina jmenovala, ale díky tomu, že žili blízko skály, dostali přízvisko Skalákovi. Otec pil, hrál karty, a tak se brzy z chudé chatrče přestěhovali do oné skály, kde zanedlouho zemřely všechny děti až na Jáchyma. Otec také zemřel, a tak matka dala posledního syna do služby faráři.
Všichni měli ze Skaláků legraci a dávali to Jáchymovi najevo. Ten byl ale lstivý, získal si respekt a všichni ho poslouchali. Když ho farář nařkl, že je jako otec, Jáchym ho napadl a poté se již k faráři nevrátil a dal se na cestu, právě jakou se dal i jeho otec. Pil, hrál karty, pral se, střídal dívky. Ještě za služby faráři, když byl na lovu s ostatními, postřelil koroptvičku. Spadla Rozičce do náruče a chtěla ji zachránit. Jáchym jí to dovolil a od té doby byla přesvědčena o Jáchymově dobrém srdci i přes jeho špatnou pověst. Jednou ho našla v bezvědomí na lesní cestě, ošetřila ho a řekla mu, že si ho chce vzít. Souhlasil, a to i s tím, že se k ní nesmí rok přiblížit. Až ji totiž bude jedenadvacet, zdědí po zemřelém otci velký majetek. Jáchym byl dojat a stal se z něj dobrý člověk. Po roce šel žádat o to, aby se mohl oženit. Město to zakázalo a Jáchym jako by zdivočel. Zabil představeného a za to byl na deset let uvězněn. Rozička sice zdědila stavení i s pastvinami, ale celá její rodina se k ní obrátila zády a ona sama se o hospodářství nestarala. Starala se jen o to, jak získat peníze na návštěvy Jáchyma v pražském vězení. Tím se zadlužila, a když ho pustili z vězení, chtěli spolu žít v jeskyni. Bez sňatku by to však město nedovolilo, a tak ...dále již povídka.

Foto_Horka_z_Javorníku[3].jpg

Pohled na Horku z Javorníka (Hrušťičky), 30. léta 20. století.

Místo vzdoru proti nacistické okupaci:

Po okupaci pohraničí na podzim 1938 byl na zdálky viditelný vrchol Hudcovi horky, kde stával tzn. triangulační bod, vztyčen čtyřmetrový hákový kříž. Ale již koncem října se domluvili dva javorničtí školáci, čtrnáctiletý Standa Hnízdil a třináctiletý Zdeněk Pluhař, že hákový kříž zničí. Když v mlhavém odpoledni došli na vrchol kopce, hákový kříž byl již stržen a rozbit na dva kusy, snad zásluhou některého ze zdejších členů Stráže obrany státu. Školáci zbytky nacistického symbolu přivlekli do vsi a pohodili je u lípy nedaleko školy. Náhodně je zde objevil Standův otec Hynek z nedalekého domu čp. 39, který zbytky kříže rozřezal a hodil do žumpy. Následujícího dne nacisté zahájili neúspěšné vyšetřování a rozstáňský starosta Maruška dostal příkaz kříž na náklady obce obnovit. Nechal jej zhotovit daleko menší a dodatečně argumentoval nedostatkem obecních financí.

Místo v Podještědí:

Výšlap až na vrchol Horky je pro mě v každém ročním období opravdovým zážitkem. Také proto, že mojí cestou není vyšlapaná a turisticky značená cesta, nýbrž cesta vedoucí rovnou přes zahradu přímo do lesa, nejkratší cestou na vrchol. Cesta plná trní a kapradí, někdy až moc strmá. Zajímavého pohledu z Hudcovi horky se dočkáte pozdě na podzim, v zimě či brzy na jaře - kdy vám to umožní stromy bez listí. Odměnou za zdolání Horky, nejlépe turisticky značenou cestou kolem pověstné Skalákovny, vám bude pohled na Ještěd a jeho hřeben z jiné perspektivy. A pokud zakrývá listí stromů výhled z Horky, můžete se potěšit pohledem na tento výjimečný vrch - pradávno vyhaslou sopku s charakteristickým kuželovým tvarem z okolních kopců Podještědí. Nejkrásnější pohled je ten ozdobený barvami podzimu.

Napsal: Tomáš Schwarz

Použité zdroje informací: Podještědské muzeum Český Dub. Kniha Tomáše Edela: Českodubsko v památkách 12.-20. stolet. Kniha Jana Kročara a Marie Holečkové: Tajemná místa Jizerských hor a Českého ráje.