Prosečský hřbitov z roku 1946

Článek k 50. výročí otevření hřbitova na Proseči

Naše obec patřila ke světelské farnosti, a tak se po mnoho desítek let pohřbívalo na světelský hřbitov. Vzdálenost z Proseče do Světlé ujde průměrný chodec za 45 minut, ovšem pohřební průvod potřeboval dvojnásobný čas. Chodilo se polními cestami a v některých úsecích pouze pěšinou, proto nebylo možno použít ani koňského spřežení. Na nesení rakve bylo nutno zjednat nosiče, kteří se střídali v nesení. Pohřební obřad se konal za každého počasí, a tak účastníci byli mnohdy postiženi jeho nepřízní. Pokud se šlo do kostela, tak průvod trval celé půldne. Je třeba podotknout, že se do padesátých let pohřbívalo do země. Aby se pohřbívání v naší obci vyřešilo, tak se první poválečný Národní výbor za předsednictví Václava Lanka (Halač) v lednu 1946 rozhodl postavit hřbitov v obci. Byla ustanovena přípravná komise. Stavba byla svěřena staviteli Mizerovi z Libíče. Bylo odhlasováno, že muži od 18-ti do 60-ti let odpracují na stavbě bezplatně 30 hodin. Od paní Vávrové byl zakoupen pozemek o výměře 2.060 m² malý kousek za sokolovnou (u Dlouhého háje). Potřebný materiál byl zakoupen z prostředků obce, ale i od občanů byly vybrány peněžité částky. S prací se začalo hned zjara. Odborné práce byly zajišťovány místními řemeslníky. Na zednické práce měl dozor Jaroslav Stejskal (Slavíček), tesaři pracovali 2 a to Adolf Bulíř a Karel Honzejk, desky na zdivo zajistil František Bobek (taškář). Kovovou bránu zhotovil kovář Karel Šrýtr. Na pomocných pracích se podíleli ostatní občané. Zvonek do hřbitovního domku byl zakoupen v Lomnici nad Popelkou. Vzhledem k tomu, že se pilně pracovalo, tak již 29.září 1946 byl hřbitov otevřen za velké účasti občanů jak místních tak i z okolí. Po otevření si mnoho občanů převezlo pozůstatky zemřelých příbuzných ze Světlé. První občankou pochovanou na novém hřbitově byla Anna Šelenberková z č.13, pohřeb se konal 27.prosince téhož roku. Postupně se hřbitov časem začal plnit hroby. V současné době je již téměř zaplněn. Ošetřování hrobů lze hodnotit kladně, po většinu roku jsou vyzdobeny. Pouze několik hrobů není upraveno a to v případech, kdy již nejsou na živu příbuzní. V porovnání s okolními hřbitovy máme dojem, že vzhledově má slušnou úroveň. Na závěr je třeba s odstupem půl století hodnotit počin tehdejšího Národního výboru a obětavých občanů velice kladně, neboť byl vyřešen závažný problém obce.

B. Bína, září 1996, Proseč pod Ještědem

Foto - krátce po otevření hřbitova