To byl ten slavný den - zavedení elektřiny na Proseči

V naší podhorské obci byl v minulosti poměrně čilý společenský život. Ve dvacátých a třicátých letech to bylo tělovýchovnou a kulturní činností místního Sokola, ale rovněž hasičský sbor si vedl solidně. Řadili jsme se mezi pokrokové obce Podještědí. Co nám však tehdy chybělo, byla elektrifikace, kterou se nepodařilo zajistit. V řadě okolních obcí již byla elektřina zavedena. Dokonce v daleko menší vesnici - Rašovce již v roce 1932 mohli svítit elektrickým proudem. U nás se stále svítilo v domácnostech petrolejovými lampami, v ostatních částech budov lucernami, v nichž byly svíčky, nebo kapesními svítilnami. Ve veřejných budovách, kupříkladu v sokolovně, obchodech a hostincích se používalo lamp karbidových. Radiopřijímač měl poměrně malý počet majitelů a ti je napájeli akumulátory či bateriemi. Hostinští chladili pivo v sudech ve sklepě ledem, který si museli dovézt. Aby se zachovaly potraviny v dobrém stavu v letním období, tak je uskladňovaly hospodyně do sklepů, či jiných chladných místností. Od nás převážná část občanů byla nucena za obživou chodit časně ráno pěšky přes hora na Liberecko a večer zpět. V zimním období, kdy převládala tma, tak si byli nuceni svítit lucernami, aby nezabloudili v mlze či vánici. Přes veškerou snahu obecního zastupitelstva se nepovedlo zajistit elektrický proud v obci, navíc to ještě oddálilo několi- kaleté válečné období, kdy se pochopitelně nebudovalo.

Neměli jsme ani telefonické spojení, to bylo zřízeno až v roce 1948. Přičinili se o to sami občané, a to tím, že připravili veškeré pomocné práce a navíc přispěli finanční sbírkou ve výši 8.500,- Kčs. Dále přispěla Kampelička a Lesní družstvo, takže se celkem vybralo 10.000,- Kčs.

Elektrifikace obce začala konečně v roce 1950. Veškeré práce zajišťovaly Liberecké rozvodné závody. Akce začala v březnu a trvala do podzimu. Závěrem se dělaly domovní přípojky a elektroměry. Veškeré náklady činily 1.330 tisíc korun tehdejší měny. Rozvod v domě si platili občané sami. Nastal velice významný den 13.října, kdy se prvně rozsvítily v domácnostech žárovky. A to byl důvod k oslavě takové události. Občané darovali různé potraviny na pohoštění (máslo, vejce, drůbež, králíky atd.). Na oslavě vyhrávala tehdejší Prosečská kapela, na hudebníky se vybralo 2.000,- Kčs. Z Růžodolu se dostavil 15-ti členný soubor, aby oslavu zpestřil. Všichni, kteří se na tak důležité práci podíleli, byli dobře pohoštěni.

V tehdejší ještě samostatné obci Javorníku se začalo s elektrifikací na jaře 1951 a již 28.června svítili. Vzhledem k menší rozloze obce byla práce dokončena dříve.
Zavedení elektřiny mělo za následek mnoho změn ve způsobu života obyvatel. Domácnosti se začaly vybavovat pračkami, radiopřijímači, ledničkami a dalšími předměty. Na motorový proud byla zavedena celá řada přístrojů jak u řemeslníků, v obchodech i domácnostech.
Pro veřejnost byl 1.7.1951 promítnut pojízdným kinem film v hostinci pana Pavlů (U Jáchymů). Kino přijíždělo potom každý měsíc. Začalo se i s dalšími akcemi. Tak třeba 20.dubna 1952 prvně zahrál místní rozhlas uvedený do provozu místními obyvateli za pomoci několika místních odborníků.
Československá televize začala vysílat 1.5.1953. To byla další převratná změna, co se týče sdělovacích prostředků. U nás první televizní přijímač zakoupili manželé Stejskalovi čp.119 v červnu 1955. Potom si je pochopitelně pořizovali další občané. Veřejné osvětlení v hlavní části obce bylo vybudováno začátkem 60-tých let a postupně rozšířeno i do odlehlých částí obce, takže byly v noci osvětleny nejdůležitější cesty. Popsané údobí bylo jedním z nejdůležitějších pro naší obec.

K rekonstrukci celé sítě veřejného osvětlení došlo na podzim v roce 1994, kdy pracovníci soukromé firmy začali s výměnou sloupů a zesílením celé sítě. Veškeré práce ukončili v červnu 1996. Zároveň byla provedena i rekonstrukce veřejného osvětlení a rozvodné sítě místního rozhlasu. Další rekonstrukce veřejného osvětlení v obci proběhla v roce 2017, kdy došlo výměně původních lamp za LED svítidla.

Do obecní kroniky zapsal kronikář Bohuslav Bína.