Změna velikosti písma

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27
Odstávka dodávek elektřiny dne 27.4.2021
28 29 30 1 2
Drobečková navigace

Úvod > O obci > Prosečské pověsti

Prosečské pověsti

Z vyprávění Barbory Jáčové ze samoty Bláto  (Javorník čp. 34) narozené roku 1841 a Kateřiny Čihákové výměnkářky z čp. 36 v Proseči narozené roku 1853. Zaznamenal učitel Václav Havel ve vlastivědném sborníku českého severu: Od Ještěda k Troskám vydaného roku 1926-1927.

O vodníkovi

"Tak tu byl f Padouchově jeden dědeček, starej uš, a dycky nosil ňáký vobili, asi věrtel, a dyž přišel támhle doprostřed mezi lesy na louku, tak tam byla taková vrba stará a po tou vrbou byla taková malá studánka; a jak tam přišel ten dědeček s tim pytlem, tak uš mněl hastrmana na pytli, uš nemoch s fleku - tůze těškej! „Prosim tě, jen mně pust, anebo bych tu zahynul!“ A to slovo řek, už byl pytel lechkej a uš moch utikať domu. Vodník!"

O skalce pod Blátem

"F Padouchově ve stavení (nyní u Vebrů nad lomem Basou) byli štyry synové. A jeden šel, mněl ňákou holku v Javorniku - a byl velkej mrás. Byl to voják. A dyž tak tam přišel, tam u ty skalky (pod čp. 4 v Blátě), přilít vlk a jak mněl šauli f pošvě, tak tu šauli zal a zasekal ho a zapomněl tu šauli vopucovať a strčil i do ty pošvě a vona zmrzla. A teť přilít druhej vlk a ten chtěl šauli vytáhnouť a ta byla zamrzlá, tak ho vlk rostrhal na samý kousky. A ty ho hledali a domu víc nepřišel, aš ho tu našli ve sněhu roskousanýho."

Dvě o hastrmanovi

"Proseckej mynář handloval f přízi a nosil ji do Němec. Dycky dyž přišel k rybniku, skočil mu hastrman na uzel a von se s ním musel dříť a nýsť ho aš k Bínom (Proseč čp. 45). Hastrman se mu ždycky poškleboval: „Teď ses mně nanes! Teď ses mně nanes!“ Mynář si s ním radu nevěděl a tu nědo mu poradil, aby si vzal sebou, aš pude do Němec s přízej, topinku. Milej mynář to taky tak udělal a topinku si sebou vzal. Hastrman uš neměl na něj moc, ale přeci ešte za nim pokřikoval: Tys dvakrát pečenej chleba jed! „Tys dvakrát pečenej chleba jed!“ Vot ty doby měl pokoj."

"Moje sestřenice (Marie Lanková z čp. 100) jednou byla s holkama v Starým Dubě na pouti. Po cestě domu, dyž přicházely vod Šouflánu k potoku, viděj, že na láuce sedí chlapeček a sešívá si botu. Holky hned vědaly, gdo to je a radily se, jak se dostať přes láuku. Přeskočit potok nemohly, byl tenkrát ešte širokej a jinej láuky tam nebylo. A tu jedna bějžela napřed a milýho chlapce schodila do vody. Holky hned za ni, přeběhly láuku a utíkaly k Podjouklovu. To byla smělosť! Jak přiběhly k Podjouklovu, kerej tenkrát byl věčí a stromy v něm starší a věči, strhnul se takovej velkej vítr, že se stromy vohejbaly a praskaly. Holky veďaly, gdo poslal ten vítr."

A další budou následovat...